Menu kategorií
Kategorie článků
Kategorie fotocest
Kategorie fotografií
Vyberte oblast
Mapa světa

Ekvádorské spaní v koruně stromu!!!

Spaní v koruně stromu! Ano… to bylo naše další dobrodružství v Ekvádoru. Bylo to jako ze snu. Věděli jsme, že v naší další lodgi je jedna zvláštní stavba, která je postavena do „kužele“, ale kužele byly z kulatin stromů, trámů a prken. Horní patro bylo celé prosklené. Jak jsem psal, tak jsme téměř celý Ekvádor projeli pouze s jednou rezervací v lodgi. Tady jsme taky neměli žádnou rezervaci! Po příjezdu na místo nám bylo sděleno, že jediné volné místo se nachází v horním patře místní podivné budovy.



Do horního patra se lezlo po strmém žebříku. Jinak se tam prostě dostat nešlo! Spalo se zde na matraci na zemi, protože kdyby tu byla postel, tak by jste se bouchli do hlavy. Výška stropu byla tak 150cm, a celé se to tak trošku hýbalo!!! S tímto vším se člověk vyrovná, ale chodit v noci na WC do spodního patra, a to opět po žebříku, tak příjemné není. Viď Michale?! Nic! Jinde místo nebylo, tak se nedalo nic dělat! Toto byla asi tak všechna negativa, ale všechna negativa vyrovnalo ranní probuzení se v koruně stromů, a to, že jsme viděli mlžný prales, jak odpařuje vodu z večerního deště, to byla prostě nádhera!

Perfektní systém s hmyzem. Asi všichni víme jak hmyz reaguje na světlo. Tak si to vynásobte 5ti a jsme v pralesní koruně stromu. Ono toto vám moc příjemný pocit nedodá, když vidíte mezi „kulatinou“ stavby a sklem tak centimetrovou mezeru, kvůli pohybu celé stavby. Celý den jsem si v duchu říkal, že to musí mít vychytané, přeci tu nemůžou ubytovat lidi, aby je v noci požíral za živa hmyz. Naštěstí moje teorie vyšla! Celý vtip byl v tom, že klasická žárovka svítí bíle, nebo nažloutle. V koruně svítila žárovka divnou žluto-modro-zelenou barvou! Říkal jsem si sakra - to je perfektní! Stačí změnit barvu, a jak to funguje! Neříkám, že sem tam do skla nenarazil nějaký brouk apod., ale byli jsme v pralese.

Perfektní fotografování tu zrovna nebylo. Kolibříků zde nebylo tolik, kolik jsme očekávali, dle ostatních navštívených míst. Možná to bylo i tím, že zde bylo hodně lidí, a nebyl tu takový klid, jako všude jinde. Naštěstí jsme měli tajnou zahradu, o které jsme se dozvěděli od kamaráda z Prahy, jelikož v Ekvádoru rok studoval, a pozoroval kolibříky, takže tuto oblast znal jak své boty. Libor nám říkal, už při plánování cesty, že tu moc fotograficky spokojení nebudeme, tak nám řekne o tomto bájném místě. Bájném doslova, protože jsme se nacházeli ve svahovitém terénu, kde jsme se autem sotva vlekli do kopců, a ve zdejší přírodě vyrostlo to, co kdo neviděl, nepochopí.

V zatáčce jeďte dolů. Takto zněla indicie od Libora. Řekli jsme si „haha“, už jsme touto prašnou cestou jeli 3x nahoru a dolů ale, že by v zatáčce někde byla možnost jet dolů, tak to ani omylem. No nic podle GPS souřadnice a odpočtu zatáček víme, že to musí být tato. Ze silnice pro člověka, který neví, že tu něco za stromem a vysokou trávou je, to je prach obyčejná zatáčka. Nedalo nám to! Vystoupili jsme z auta, a šli jsme místo trošku prozkoumat. Michal šel rovně, Štěpán trošku do kopce, a já dolů. Najednou se to přede mnou otevřelo. Byl to pocit, jako když vstoupíte do nějaké jeskyně, kde se jen pro vás rozsvítí. V tu chvíli jsem si říkal, že není možné, jak tady v horách pod zatáčkou může někdo žít. Opak byl pravdou. Po velmi přátelském a ochotném uvítání nás majitel pozval na zahradu, kde jsme následně fotografovali. Dlouhou dobu jsem přemýšlel, jak ten pocit popsat, otevřená zahrada uprostřed pralesa, s krásně udržovaným trávníkem, spousty krmítek, nádherný dům bez elektřiny. A přenádherný výhledem na opačný svah deštného pralesa! Po velmi obsáhlé a celkem dlouhé debatě s majitelem, jsme se dozvěděli, že pán s manželkou tu žijí již 15 let, a první roky trávili v hlavním městě Quitu, ale připadalo jim strašně nevkusné, a pro ně to nebylo to, co chtěli. Tak se společně rozhodli postavit dům zde. V horách, na území nikoho. Vlastně toto nebyla tak pravda, protože pán říkal, že mu trvalo celkem dlouho, vyřídit dokumenty pro zlegalizování jeho projektu, aby mohl vše zde vybudovat, a koupit pozemky v celém širokém údolí. Je to až neuvěřitelné, jak tu žijí v symbióze s přírodou. Když jim je smutno hrají na klavír, tančí u toho, a nebo pozorují kolibříky. Najednou nám řekl, že nedávno tu byl fotograf i NG Wild, což pro mě bylo celkem překvapení. Pro mě je vždy velké potěšení, když se podívám na místa, kde natáčí a fotografují lidi od přírodopisných pořadů a kanálů, který zná celý svět.

I toto se nechá zažít v Ekvádoru, nejen toto úžasné místo, ale ta spousta úžasných fotografií, které jsme tu měli možnost nafotografovat, byla neskutečná. Jedno velké díky! Za tento kouzelný domeček pod zatáčkou s nejkrásnějším výhledem na světe!

Související články:

http://www.photo-travel.cz/clanek/24-papallacta-v-zajeti-dvou-horskych-masivu/

http://www.photo-travel.cz/clanek/12-ekvadorske-poohlednuti
Prodejní galerie:
http://www.photo-travel.cz/fotogalerie/fotografie/285-sylfa-vlajkova-ocreatus-underwoodii/





 

Publikováno: 25.06.2014 | Komentářů: 0
Facebook Twitter Twitter Digg

Komentáře k článku


Zatím se zde nenachází žádné komentáře, napište první...


Přidat nový komentář

Přidat nový komentář
Jméno: *
E-mail:
Text: *
Napsáno je a zbývá    znaků.
Kolik je 2x3? *